Den 3: Čerešňa - Čergov

Ráno jsem se vzbudila krásně vyhajaná - v teploučku, v pohodě… bylo asi 5:20 - to začínaj řvát ptáci a je to takovej nádhernej přírodní budíček. Udělala jsem ranní hygienu, začali si balit a do toho kolem běžel běžec - asi z Bardejovkých kúpelí. Pozdravila jsem, popřála dobré ráno… týpek ani nepozdravil a koukal na mě s hnusem jako na vraha…

Cesta začínala krásných 5 km z kopce do Bardejovkých kúpelí kde jsem doufala, že bych se mohla v nějakym tom prameni omýt. Bohužel pramen vyschnul ☹️ Je to taková opuštěná osada, spoustu chátrajících hotelů, celkově hrozně zanedbaný, kašny suchý, bazénky bez vody… takže na koupel tam nebyl prostor ☹️

Prošla jsem lázněma a naštěstí za městem byl nějakej zapomenutej pramen v lese, takže jsem si aspoň vyčistila zuby a trochu se omyla. Pak se jde ještě chvíli pohodovou cestičkou do Bardějova. Je to městečko v UNESCO - kluci řikali, že je fakt hezký - jsou tam krásný hradby, který si mam projít a velkolepý náměstí…

Hradby jsem si prošla, jsou fakt pěkný, ale jak je to v dolíku, tak z nich neni nic vidět. Náměstí pěkný… ale zas tak top to nebylo. Poohlížela jsem se po hospodě, ale bylo 9 hodin, takže to moc nehrozilo… ale všimla jsem si holčiny v zástěře, jak vynáší odpadky:

“Dobrý den, máte otevřeno?”

“No jasně!”

“A natočili byste mi pivo?”

“No samozřejmě”

Jo, super… hlavně jsem se teda chtěla zavodnit po ránu ☺ Byla to cukrárna… ale měli točený, takže sere pes. Jak jsem koukala do letáku s obříma pohárama, tak jsem musela jeden prubnout. Ono to je se mnou těžký, protože sladký vesměs nejim… ale zmrzlinu si dám - zvlášť v létě, když je vedro. Jenže na ovoce jsem alergická, čokoládu nesnášim, na ořechy jsem alergická ještě víc… tak ten výběr je takovej užší. Ale měli tam vyfocenej jahodovej pohár a na fotkách byly jahody kompotovaný - který mi na alergii nevaděj - takže jsem si dala jahodovej. A přinesli mi óóóbrovskej pohár… s čerstvýma jahodama 😀 Po pravdě mi to moc nejelo, ale brala jsem to, že potřebuju doplnit lehce stravitelný kalorie, protože mě čekaly dva kopce - jeden hnusnej a druhej ještě hnusnější.

Z Bardějova se stoupá nahoru, nahoru, nahoru - aspoň jsem si prohlídla Bardějov zezhora. Pak dolu do údolí a zase nahoru do obce Heravartov, kde měla bejt hospoda a já se těšila, že se nadlábnu. Do Hervartova se stoupá po asfaltce. Minul mě cyklista se synem a hned sesednul z kola a dal se se mnou do řeči. Jestli du SNP - že to šel taky, ale dal jen 4 dny a pak to vzdal, protože ho hrozně bolely záda z batohu… ale že mi fandí ☺ Jen mě varoval, že stoupání na Žobrák je ještě horší než to včerejší na Stebníckou Maguru - to mě docela zkřivilo úsměv, protože včera to bylo fakt mega hustý stoupání…

Hlavně jsem se teda zajímala, jestli v Hervartově je otevřená hospoda - pán mě ujistil, že je a že dobře vařej… nic víc už mě nezajímalo 😀 Hospoda tam byla - jmenuje se Bistro José. Měli úplně nádhernej jídelák - s fotkama, takže si člověk mohl vybírat i očima. Nevim jestli to je nějakej místní kolorit, ale nikde jsem o tom neslyšela - měli na výběr hranolky posypaný boloňskou směsí se sýrem nebo hranolky posypaný směsí na špagety carbonara se sýrem nebo hranolky posypaný bryndzou se slaninou… to jsem v životě neviděla ☺ Nakonec, když jsem si z toho množství jídla vybrala, tak mi servírka řekla, že maj jen řízek a vepřo knedlo zelo 😀

Než mi to donesli, tak přišli další dva SNPčkaři. Já měla radost, že nebudu jíst sama a budu si s někym moct popovídat, tak jsem na ně mávala a zdravila… a oni pozdravili a zamířili úplně na druhou stranu hospody 😀 Že bych smrděla tak moc, nebo co se děje? Začali si vybalovat jídlo, pití - už chápu, proč tam byly nápisy že si tam nemáš jíst vlastní jídlo - což je docela překvapivý v hospdodě, že? Týpek dokonce s ručníkem zamířil na záchod se omejt… to mi teda přišlo už dost přes čáru. Chápu, že tam asi SNPčkaře moc nemusej a taky proč na mě byla ta servírka tak načuřená 😀

Podle https😕/cestasnp.sk jsem věděla o koho jde, protože tam docela dost píšou a věděla jsem, že jsou poblíž. Nakonec jsme se dali aspoň trochu do řeči a zjistili, že plánujou spát tam co já, tak aspoň nebudu sama. Poradili mi, že nemusim spát v útulně kde jsem chtěla, ale že u chaty Čergov - která je otevřená jen přes víkendy a teď už teda bude zavřená - jsou pro SNPčkaře přístřešky i s postelema, takže volba byla jasná a půjdu až na chatu.

Výborně jsem se nadlábla - oni to vepřo knedlo zelo dělaj takový pikantní ☺ Rozloučila jsem se a vyrazila - věděla jsem, že mě stejně doženou… oni tady všichni choděj hroznou kudlu. Ještě jsem si chtěla prohlídnout kostelík v Heravartově - je to nějaká slavná památka. Chtěla jsem si to jen vyfotit, ale zrovna přišla paní - tak jsem se nechala vcucnout a měla jsem i přednášku ☺ Z venku to vypadá jako takový to dřevný silo 😀 Ale zevnitř to je fakt nádherný - celý dřevěný, každej trám pomalovanej… jak to je starý - ze 16. století - tak se ty trámy ohýbaj, žádná podlaha ani stěna neni rovná a celý se to tak zvláštně vlní. Před kostelem ke mě přistoupil týpek co si s náma prohlížel kostel: “Vy jste SNPčkařka?” “Jo, jdu SNP” - tak s nadšením a obdivem si se mnou povídal ☺ Todle jsem nezažila, když jsem šla kolem republiky. Tam to to dost často vypadalo, jako by mnou lidi opovrhovali, že sama holka s báglem někam jde… Tady jsou lidi příjemný a fanděj mi ☺

Z Heravartova jsem začala krutopřísně stoupat na Žobrák. Tady se nesnažej stoupání nějak zmírnit serpentinama nebo úbočím… ale jdou prostě rovně nahoru… tak jsem zvolila svoji pomalou rychlost a plazila se nahoru. Začala jsem mít dost velký problémy, protože mě začaly chytat křeče do nohou - ne do stehen, ale do lýtek a hamstringů. Nebyla to bolest jako taková, ale noha se dostane do úplný křeče - do luku, zkamení a člověk s ní nemůže vůbec pohnout. Nakonec jsem se nahoru vyškrábala… nahoře je rozhledna s útulnou kde se dá přespat. Přístřešky, ohniště a tak. Hodně SNPčkařů tam spí. Ale teď tam ještě nikdo nebyl.

Dál už byla cesta pozvolná - nahoru, dolu, ale já byla dost v prdeli, protože jsem měla ty příšerný křeče v nohách. Jak jsem líná a tak jsem řikla, že si magnézium dám až v cíli - nechtělo se mi zastavovat a sundávat bágl. Ono to moc nebolí, ale každejch 10 metrů do kopce musim zastavit a nohy si protáhnout. Ono to hned přejde a dá se jít, ale po 10 metrech znova. Asi budu muste jíst víc hořčíku.

Čergov - chata zavřená, ale dva velký přístřešky. Jeden s krbem - dřevo tam bylo nanošený. Židličky, klacky… a v tom velkym i palandy s matracema, takže jsem věděla, že spaní budu mit úplně parádní. Potulovali se tam kočky, který samozřejmě hned ke mě - začali se o mě otírat… tak jsem si řekla, že je nakrmim jestli tam jsou sami - vytáhla jsem sýr - oni se toho lekly a utekly 😀 Tak nevim, jestli kočka vůbec jí sýr? My měli dycky psy 😀 Je to z mlíka a kočky mlíko maj rády, ne? 😀

Ti dva teda nevim kde se zabudli, ale byla jsem tam sama. Což mě už nevadí - zrovna jsem sjížděla Umerto Eco: Jméno růže. Bear Gryllse jsem už měla naštěstí doposlouchaný - ono neni dobrý to poslouchat před spaní - jsou z toho zlý sny…

Rozdělala jsem si oheň, opět opekla buřtíka a kolem 9 se udělala dost zima, takže jsem šla spát.