Den 8: Štós - Volovec

Další povídání - doufám, že to neni moc nuda… pro mě určitě ne ☺ Vyspala jsem se úplně na pohodu i když v noci se tam ve dvě prohnala nějaká tlupa ožralajch a já se bála, aby si tam nešli sednou a dopít zbytky alkoholu do přístřešku. Ležela jsem ani nedutala, nakonec se tam jen bavili, jichali a šli dál. Musela jsem se vysvlíknout, protože mi bylo ve spacáku obrovský vedro.

Jinak karimatka je boží - vzala jsem si tu menší, která se mnohem jednodušejc nafukuje a vyfukuje. Je krásně měkoučká, akorát jak mam šíleně zkrácený rotátory kyčlí, tak nemůžu spát na boku, protože se do toho boku začne vlívat hrozná bolest… takže můžu spát jedině na zádech nebo na břiše.

Vystoupala jsem kúpelema nahoru zpátky na červenu. Nechala jsem si natočit dvě pivka do petky, takže na chatu volovec jsem měla dostatečnou hydrataci, než to zteplá. Nad kúpelema jsem objevila dva stany a přístřešek, tak jsem si to vyfotila a čekala, že tam budou Čtyři a pes bez psa - skupina co jde SNP za mnou. Škoda že nesešli spát na ten bowling, abych tam nebyla sama. Ale doufala jsem, že mě teda někde dojdou a pokecáme nebo se sejdem na chatě Volovec.

Cestou jsem potkala ještě jednoho běžce kterej u mě zastavil. Ještě než začal mluvit, tak si stopnul hodinky, aby se mu to náhodou nezapočítalo - nojo, to jsou ty sportovci ☺ Bavili jsme se, fandil mi a řikal, že potkala dvaja, jak si nohoře v sedle dávaj raňajky… mě bylo jasný, že to musej bejt Adam a Heňa, takže včera za mnou museli ujít přes 40 km. Ve Štoskym sedle, kde jsem měla spát, kdybych nespala u hospody, tak je kaplička a za ní velkej výklenek, kde se dá spát. Když jsem tam došla, tak byli akorát sbalený a připravený na cestu. Chtěli dojít až do útulny Gálová, což je skoro 50 km a já se docela divila, protože Heňa měla problémy s nohou, stále je má, den předtim ušli přes 40 a teď ještě takovou pálku… já jsem věděla, že jejich tempem nejsem schopná jít. Vlastně nejsem schopná držet tempo s nikym. Já sice na to místo dojdu taky, ale jdu prostě pomalu. Svym pomalym tempíčem. Oni valej obrovský rychlosti, pak někde odpadnou, odpočívaj, vařej těstoviny, hodinku, dvě odpočívaj a pak zase valej dál - já mezitím dojdu. Ty kopce mi prostě nejdou, nechápu, jak můžou frčet takhle rychle.

Asi po deseti kilometrech jsem došla na křižovatku na Štoskýma kúpelema, kde jsem si chtěla dát raňajky. Roztáhla jsem si tyvek, začala mazat chleba se sýrem a klobásou… do toho tam přišli dva SNPčkaři. Na lehko, který spali v hotelu. Já se divila jakto, dyť měli plno. Prej když řekli, že jsou SNPčkaři, tak pro ně nějakou izbu našla ☺ Začali snídat se mnou, že taky ještě nejedli. Měli malý baťůžky - šli bez stanů, karimatek, spacáků, že chtěj jít na pohodu a spát v penzionech… mě teda spíš přijde na pohodu mít ten stan, protože člověk si může ustlat kdekoliv, když neni zbytí. Oni pořád musej scházed dolu do nějakýho penzinu, což mi přijde dalko náročnější, než se svalit někde v budce s karimatkou a spacákem. Do toho mi psal Braňo - náš trail angel kde chceme spát. Tak jsem odpověděla, že Gálová nebo Volovac. Odpověděl, že Gálová je šílenost - že to je 46 km a že nám zajistí místa na chatě Volovec. Takže tam zavolal a zjistil všechno potřebný. Když jsem měla takhle krásně dohodnutý bydlení, tak jsem to vzala ☺

Ať se člověk repelentuje jak chce, tak každej máme sundanejch už minimálně deset klíšťat. Je to tady klíšťatový peklo. Jen jsem se ráno šla vyčůrat v žabkách a měla jsem nohy plný takovejch těch miniaturních nymfiček i když jsem byla nastříkaná. Ještě že jsem se nechala naočkovat, doufám, že to funguje.

Teď ze Štós - kúpelí to teprv začaly být ty pravý Volovský vrychy. Hodně to připomíná naše Krkonoše. Nahoře dost holý - otevřený, dost polomů, kůrovce… ale díky tomu je hezkej výhled do krajiny. Ty výhledy byly fakt monumentální, šlo se moc hezky.

Bylo vedro a začal bejt dost problém s vodou. Pivka jsem vypila a měla jsem litr a půl - ten taky velice rychle došel. Takže jsem začala koukat po pramenech a hlídat si vodu. Bez vody jsem to tlačila tři kiláky do Úhorňanskýho sedla, kde je úplně luxustní, nádherná útulna Úhorňa. Dole je ohniště s grilem, nahoře je spaní - s kobercema a tak. Je tam komín, takže teplo z ohně ohřejvá útulnu. Nádhera ☺

Zrovna tam seděla Heňa a telefonovala s Braňem: “U'dobré, už je tady.” 😀 Já se trochu lekla co se děje… Heňa se oddělila od Adama, že dneska nechce už trhat rekordy a dávat takový šílený kilometry, takže bude spát se mnou na chatu Volovec, Adam na Gálovou a pak rovnou do Telgártu. Já měla radost, že budu mit konečně parťačku na cestě i když ona má pořád krutopřísnou rychlost, kterou já nestíhám. Prostě jsem béčko z Čech, Slováci to maj jinak 😀

Trochu jsem si tam chtěla dát oběd, ale ona tam na mě už přes hodinu čekala, proto volala Braňovi, protože ten na mě měl číslo. Braňo nám zajistil to spaní - poznávací znamení bylo, že přijde Slovenka s Češkou 😀

Doplnila jsem si vodu a valily jsme dál, až na Skalisko. Cesta byla nádherná. Docela to odsejpalo, protože jsem se snažila držet Heňina krutopřísnýho tempa. Jinak kdybyste nevěděli co znamená Heňa, tak je to Henrieta, což je prej naše česká Jindřiška. Došli jsme na Skalisko, což je fakt skalisko ze kterýho je výhled 360˚. Nádherný, dechberoucí rozhledy - zatim asi nejkrásnější z celý SNP. Myslela jsem, že vyndám selfie tyč a natočim to, ale byla jsem totálně prošitá, unavená, vyklepaná, takže jsem byla ráda za několik fotek. Heňa mě vyfotila s křížem a měli jsme to sedm set metrů příkře dolů k chatě Volovec.

Dovalili jsme to na Volovec - úplně hotový - já unavená, Heňu bolely nohy. A přímo před chatou nás přivítal Jack Russel. Hned vylezla chatařka - taková mlaďonká, hubená - vůbec mi tam nepasovala 😀 Vítala nás - vy ste ty dvě, jedna z váš je češka, žejo? “Tu som!” 😀 Braňo to domluvil a už nás čekala. Jmenoval se Míša a bylo to neuvěřitelně milý stvoření. Ukázala nám spaní, omlouvala se, že guláš nemá, ale že nám udělá párky, vajíčka a že má točený pivo. “Jooo!” Že tam má veľa alkoholu, že si můžem zahrát žolíku, udělat diskotéku a mít chatu celou pro sebe. My jsme valili bulvy a ta únava z nás najednou úplně opadla. Míša nás přenesla do úžasně phodový nálady celý tý chaty…

Já jsem byla zase několik dní nemytá, splavená a bylo mi jasný, že se do mě za chvíli dá zima. Sprcha tam neni, před chatou je železná trubka s kohoute, pod tim je mříž a to je sprcha - přímo před verandou přede všema 😀 Věděla jsem, že musim hned, pak to už nedám až se do mě dá piva. Tak jsem si dala panáka a pivo, že to do sebe kopnu a pudu do ledový “sprchy”. Naštěstí tam ještě nikdo nebyl, takže jsem se svlíkla a vlezla tam. Wim Hof ze mě nebude, ale osprchoval jsem se celá včetně hlavy - i s mejdlem ☺ Využila jsem času a všechno si vyprala. Chata byla malinká, měli tam dva velký pokoje s postelema. Takže super měkoučký spaní s peřinkou a polštářkem.

Z chaty mam teda úplně úžasnej zážitek. Holčina byla milá, piva nám nosila… teda mě, Heňa nepije. Zatopila nám v krbu, takže jsme si mohly usušit věci, což bylo super, protože venku už by nám neuschly. K večeři nám nabídla vajíčka nebo párky - tak abych se nemusela rozhodovat - jsem si dala oboje 😀 Jak jsem neobědvala, tak jsem byla hladová a snědla jsem to s takovou chutí… Přišla ještě další parta, co tam měla spát - to byli ty Štyria + bes (bez psa) který jsem viděla spát v sedle na Štós kúpelema. Holčina se omlouvala, že se nám nemůže tolik věnovat, že musí vařit guláš na další den. Na tý chatě si to uměj užívat… je to dost podobný jako naše Huťka. Hrozně mi jí to připomínalo… a když vytáhla reprák ze kterýho začali hrát Rammsteini, tak jsem se cejtila jako na Huťce na silvestra ☺ Dala jsem si s chatařkou dvoje žolíky (oboje jsem vyhrála), dala si na dobrou noc pivko a v půl desátý jsem šla spát. Náš pokojík byl krásně vyhřátej od krbu. Heňa už ležela, protože byla prošitá - neni se čemu divit, bylo zatim největší převýšení - 1500m a já taky krásně usnula s nádhernym zážitkem z chaty.