Den 25: Biely kríž- Devín

Den 25.

Zasraný komáři! No co! Už mi to může být dneska jedno! Si zalezu v bratislavě do nějakýho hostelu u nádraží. Ještě jsem vyfotila svoje poslední spaní venku a poslala na facebook. Následovala ranní klasika a už jsem ho valila směr Kamzík - Baratislava - Děvín. Od rána bylo vedro - takže krásně bodlo to pivko ve skle, co táhnu z Baby.

Na Bílém kříži nikdo nebyl - bylo ještě brzo. Trochu jsem po cestě pobrekávala, bylo mi smutno. Tak dneska už měl bejt konec? Konec toho nádherného dobrodružství? Konec putování, nezřízeného pití piva a futrování se vším co bylo po ruce? No bohužel! Kdybych nebyla tak rychlá mohla jsem na trase zůstat dýl… Njn. když já nerada odpočívám no.

Cestou na Kamzík (vysílač + výletní místo nad Bratislavou) mi napsal kamarád slovák Tomáš B. - známe se ze ski krosových závodů. Prej jestli budu v Bratislavě, ať se ozvu a on mi s čímkoliv pomůže. No tak super! Hned jsem napsala, že bychom mohli zajít na pivko a kdyby mi pak poradil se spaním, někde u nádrží, v cenové relaci do 30ti euro… Bylo by to suzper! Vůbec jsem nevěděla jak se to v Bratislavě pohybuje. Domluvili jsme se, že kolem šesté budu na Děvíně a pak někam půjdeme na pivo, s tím že mi pomůže najít ubytování. Cesta SNP jsou prostě nečekaná a nádherná setkání.

Z Kamzíku jsem si prozpěvovala a těšila se na večer. Pak začalo být větší a větší vedro. Ve městě se vzduch teda ani nehne. Jdete po rozpálené ulici s krosnou, kolem všude auta… no mazec. Vyhlížela jsem první hospodu na trase, abych se trochu ochladila. Konečně nějaká teráska s názvem Idyla. Záchrana!! Honem do stínu a studený nápoj. Hospoda teda plná, ale místečko pro mě a krosnu se našlo. Odložím svůj hrad a najednou se ozve: “ZUZKA! ZUZKA!” Otočím se a málem se mi podlomí kolena! “Doprdele Magda co ty tady děláš!!!!” “Já myslela, že jsi už dávno doma!!!” S tou její rychlostí aby ne, že jo… Ale do Trenčína za ní přijel z Polska manžel a sním už nemohla jít akovou kudlu - takže jsem ji nakonec dohnala v Bratislavě. No Neuvěřitelný. Opět jsem se objaly a měly v očích slzy, nebo pot, nebo to je jedno. Todle se vám stane jen na cestě SNP ☺.

Magda s mužem už byli po jídle, šli dál, ale ani jednomu se nechtělo, vedro bylo k zalknutí. Já si dala jenom polívku - byla to zase italská restaurace…proč já??

Přes Bratislavu to bylo naprostý peklo - vedro a ještě jedna malá vysírávka nekonec. Aby ten závěr byl jako hodně zážitkovej - miliarda komárů. Cestou jsem se ještě jednou zastavila na pivko - čistě jako prevence přehřátí organismu ☺. Nějaká místní nalejvárna, ale rezek byl krásně studenej. Když jsem si ho vychutnávala, týpek co seděl vedle mě ob stůl si právě začal chcát pod sebe! Ježišimarja! Koukej se před sebe! Dělej že to nevidíš, ale to pleskání moči o zem se nedalo přeslechnout! Po vykonání potřeby se týpek zvednul a tak jak byl, tak šel domů…..Dopila jsem a že to teda pudu docuknout, ale to by nebylo SNPéčko, kdyby to před koncem nevymetlo ještě všechny možný i nemožný kopečky, než už se konečně dostanete k cíli.

Hurá jsem tady!! Děvín!! 25. den a je dobyt!!!!!!

Bohužel konec tý trasy není moc monumentální - končí to rozcestníkem s nápisem Děvín a kolem je nachcáno… Stejně jsem si sedla na obrubník a na chvilku brečela… Brečela smutkem, že už je konec a nad tím, kolik krásných věcí jsem po cestě zažila. Bohužel jsem to nemohla moc protahovat, páč naproti v nalejvárně někdo chlastal a významě se koukal mým směrem, proč sedím se skloněnou hlavou u patníku kam se choděj všichni vychcat.

V hospodě seděla i Magda s manželem. Bohužel nevařej, jenom nalejvaj. Poprvý jsem si v tom vedru dala i kofolu… ta zasyčela. K jídlu jedině nějakej starej tvrdej špekovej cosi jako šnek. Chvilku jsme odpočívali a pak se vydali na autobus do Bratislavy.

Bylo akorát šest hodin, s Tomášem jsme se domluvili, že mě nabere cestou z práce na mostě hrdinů SNP. V autobuse jsme ani jeden nepochopili, jak se platí. Zadáš kam chceš jet a zaplatíš kartou, ale nic ti to vyplivne ani na telefon ti nepřijde smska… Takže nevím, jak se revizor dozví , že jsem zaplatili. Chtěla jsem si zaplatit tu prodlouženou jízdenku 90 minut, ale bylo mi řečeno, že z Děvína až na druhej konec Bratislavy je to 30 minut ☺.

Vystupovala jsem dříve než polský pár, opět jsem se dlouho objímali a já je opustila. Oni pokračovali ještě asi jednu zastávku na autobusák. V 23:00 jim jel Flixbus až domů.

Bratislava je fakt malinká, ale nádherná!! Moc se mi líbil Dunaj a nábřeží a hrad a hory kolem. Tomáš mě nabral na nábřeží a odvezl k sobě domů, s tím, že se můžu u nich vysprchovat a přespat. Ráno mě hodí na vlak. No prostě na poslední večer úplná paráda… prostě magický moment na cestě SNP.

Po sprše jsem se cítila mnohem lépe - přeci jenom jsem od Holubyho chaty vodu neviděla. Věci na spaní jsem měla relativně čistý a vyrazili jsme do hospody. Povídala jsem, že mám strašnej hlad ať to stojí co to stojí. Že jsem po cestě pořádně nejedla. Tomáš vybral naprosto skvělou hospodu s hezkým výhledem na řeku. Měli tam přesně to, na co jsem měla chuť - burgery, wrapy, tortilly, dvojitý burgery, žebra, steaky, trhaný hovězí… no po cestě SNP splněný sen. Vybrala jsem si nějakej BBQ mix pro dva a ťukli jsme si plzní. Pak přišla Tomášova přítelkyně Martina z jógy a ještě jeden jeho kamarád co bydlí poblíž.

Moc hezky jsem si popovídali a já byla moc šťastná, jak ten den dopadl. Po večeři se trochu ochladilo, blížila se bouřka, ale místní tvrdili, že to až sem nepřijde. Do toho nás začali nesnesitelně prudit komáři. Jeden za druhým, bylo jich mraky. Než jsem to zjistila, měla jsem už nohy zeštípaný a moc to svědilo. Musela jsem se furt drbat a s nohama pohybovat, abych jich neschytala ještě víc. Martina měla naštěstí nějakej místní spešl repelent a ty kurvy si daly pokoj. No ale stejně jsme se museli zvednou - bouřka vypadala, že už je tady a že to snad ani doběhnout nestihneme. A taky že jo, ale mě vůbec nebylo líto, že jsem to nestihli - před deštěm jsem se schovali v hospodě na půl cesty a dali si další pivko.

Den 26. Odjezd domů

Večer jsem si ještě našla spoj z Bratislavy domů. Regiojet byl plnej, takže jsem koupila jízdenky do obyč vlaku až domů. Bratislava - Praha 6 hodin, pak Turnov a Semily. Doma jsem měla být v 16.00. Ráno mně Tomáš zavolal taxíka - je to prej mnohem levnější a jednodušší než se tarabit MHD.

Bohužel vlak jel z Rumunska a měl 90 minut zpoždění. Takže jsem si ty další dvě jízdenky kupovala zbytečně. 90 minut čekání = šla jsem na pivo. Hlavní nádraží v Bratislavě je strašně malinkatý - není větší než v Pardubicích nebo v Hradci ☺. A v obchůdkách se nedá platit kartou ☺. No prostě Slováci mají hory sice velký a zbytek je malej ☺

Vlak byl natřískanej. Seděla jsem v kupéčku fanoušků Metalliky, co jeli na koncert do Prahy. Cestou chlastali jablkovici - pozvali mě a já pila s nima ☺. Na 4 hodiny jsem tvrdě usnula, probudila jsem se v Golčově Jeníkově koukala, že vlak staví v Kolíně. Našla jsem si nový spoj domů a vycházelo to opět na těch 16.00 jako původně.

Neplánovala jsem nějakou velkou oslavu… Přeci jenom to letos vnímám jako obyčejnou dovolenou, jako když někdo jede do Chorvatska. Loni to bylo jiný… Loni jsem ty dva měsíce sama na hranicích chápal jako neuvěřitelnej duševní a fyzickej výkon.

Ještě než jsem dojela do Turnova, tak jsem ve vlaku potkala Leničku Lukešovou - sousedku, která mě celou dobu cesty SNP moc podporovala a psala mi. Nebylo to nic jiného než karma, že jsem jako první potkala právě ji! Jak jsem již psala - netoužila jsem po žádné oslavě, ale měla jsou velkou chuť na hamburgera. Tak jsem se zeptala Marty jestli si u ní něco neopečem. Souhlasila a já se moc těšila, páč mně Béda cestou slíbil, že mi udělá ten nejlepší burger jakej jsem kdy jedla!

Marta samozřejmě pozvala víc kamarádů… moji mamku (táta je v Norsku na rybách), Lukešáky, Bedrníkovi, Veroniku…takže nás venku sedělo hodně a Béda nám dělal super hamburgery ☺.

To je ve zkratce asi tak všechno…

Příště to vidím na PCT ☺