Den 83

28. 6. 2026 8:12

Den 82

27. 6. 2026 6:52

Den 81

26. 6. 2026 7:38

Den 80

25. 6. 2026 9:21

Den 79

24. 6. 2026 7:36

Den 78

23. 6. 2026 8:05

Den 77

Ráno nasedáme na autobus zpátky na trail. Trochu mě mrzí, že řidič jede opatrně a podle předpisů. Beda se totiž těšil na typickou korejskou jízdu ve stylu Harry Potter a noční autobus – prudká akcelerace, brzda na poslední chvíli a zatáčky projeté tak, že si nejste jistí, jestli ještě sedíte, nebo už levitujete.

22. 6. 2026 8:40

Den 76

Ráno je nádherně. Oblačno, příjemně fouká a po včerejšku ideální počasí na chození. Den zahajujeme stylově – pivem. Snídaně šampionů.

21. 6. 2026 8:09

Den 75

Ráno fakt chčije.

20. 6. 2026 9:24

Den 74

Ráno postnu na Instagram video s army food.

19. 6. 2026 7:14

Den 73

Zase extrémně dlouho vyspáváme, ale autobus do Soulu jede až kolem poledne, takže žádnej stres.

18. 6. 2026 15:11

Den 72

Vstávání bylo výživnější. Béda vypadá, že nakonec nevstane vůbec.

17. 6. 2026 8:38

Den 71

Píšu Sofii. Nevěří, že Béda dorazí normálně. Já taky ne.

16. 6. 2026 9:37

Den 70

Krásně jsem se vyspala. Naprosto parádně. Spaní v zákopu by mi šlo.

15. 6. 2026 12:59

Den 69

Jako že by to vedlo nějakou pustinou, mi teda nepřišlo. Akorát to bylo do kopce. Korejci zpovykaný! Vždyť bych to včera úplně v pohodě došla.

14. 6. 2026 7:24

Den 68

Spala jsem v penzionu. A když jsem přijela do města, viděla jsem, jak i do dost malého městečka proudí autobusy s vojákama. Tak je to asi zvláštní v tom, že tady je jejich přestupní centrum. Všude kolem vlastně bylo strašně moc vojenských posádek, takže asi když mají nárok na víkend nebo na volno, tak je svezou sem a oni se pak z tohohle městečka dostávají dál. A bylo hrozně hezký, že na tom autobusáku na některý, na ty šťastnější, čekaly přítelkyně. A ne že by ty vole nejdřív šli na nějakou zmrzlinu nebo do kavárny, rovnou do hotelu. Korejci, na to, že mají tak malý pindíky, jsou kujoni.

13. 6. 2026 8:50

Den 67

No, tak asi jsem někoho hodně nasrala. Oni tady vstávají hrozně brzo, takže normálně v pět ráno slyším kroky, jak běží k mému stanu. Gumákový krok je poznat, má takový zatlumený zvuk. Někdo funí a stepuje kolem mého stanu, chrchlá a kašle, ale nakonec nic. Já jsem samozřejmě ztuhla. Říkám si: „No, tak si připrav výmluvu, co tady vlastně děláš, a že mu nejdeš ukrást jeho brambory, papričky a nezralý jablka.“ Nakonec to funění a dupání odešlo.

12. 6. 2026 5:19

Den 66

Ráno mě čekal dost dlouhý stoupák do sedla, asi dvě hodinky, deset kiláků. Nahoře teda foukalo jako sviň a byla velká mlha. Takže jsem se těšila na ranní výhledy, který nebyly, ale to se nedá svítit. Tak třeba jednou budou.

11. 6. 2026 5:52

Den 65

Procházím DMZ a je to opravdu lemovaný kasárnama. Pak někde stoupám k nějakému tunelu po asfaltu a zastaví mě týpek a ptá se mě, co tam dělám. Tak mu říkám, že jdu do DMZ trailu, a on se mě ptá, jestli mám jako povolení. A já říkám, že žádný povolení není potřeba.

10. 6. 2026 7:21

Den 64

Musím říct, že tady je samej voják a zima, vojenská základna, to jsem teda nečekala. Všude kolem mě jezdí vojenský obrněný auta. Cítím se jak ve válečný zóně nebo na Ukrajině.

9. 6. 2026 6:05

Den 63

Tak pro změnu dneska ráno plnej stan mravenců. Vůbec nechápu, co hledali. A jak je teď dostanu z toho ven? Já obecně proti mravencům nic nemám, ale co s nimi mám dělat, když je mám ve stanu? No a teď oni jsou takoví bojovníci, že já jsem teda otočila ten stan a snažila jsem se je vyklepat, a oni se drželi ze všech sil. No tak jsem tam sbalila i mravence a jdu dál.

8. 6. 2026 6:08

Den 62

Ráno mi Sofie ještě psala, kde jsem a kde spím, jestli tam, jak jsem si bookovala tu agodu, že má dneska narozeniny a že je tam poblíž jejich oblíbená kavárna. Takže by mě ještě pozvala na kafe a že by mě vůbec pozvala na cokoliv, protože tady, když máte narozeniny, tak všechno všem platíte, to je tradice. Takže jsem ještě na ni počkala a sešly jsme se v její oblíbený kavárně, která je vlastně i pražírna, a ona miluje, miluje kafe, takže mi o tom vyprávěla.

7. 6. 2026 11:52

Den 61

Ráno už bylo jasno, a tak jsme se se Sofií dohodly, že si hodně přivstaneme a vyrazíme do národního parku Seoraksan, kde mi ukáže svoji nejoblíbenější část. Jelikož byla sobota a ještě nějaký jejich Memorial Day, něco jako naše dušičky, tak jsme čekaly, že všude bude hodně lidí.

6. 6. 2026 7:17

Den 60

Je ze mě úplně Korejec. Snídám nudlovou polévku s kimchi a teď jsem to povýšila ještě na další level a dávám si do toho doenjang. Je to něco jako sriracha, ale je to lahodnější, a vyrábějí to z fermentovaných sójových bobů. Delikatesa.

5. 6. 2026 9:23

Den 59

Přiznám se, že jsem si docela přispala a nevstávalo se mi úplně nejlehčeji. Nebyla jsem úplně fresh. Autobusem jsem se vrátila zpátky do toho roztomilého městečka, kde jsem včera skončila, a měla jsem veliké štěstí, že byl sice chladný, ale ne deštivý den. Mít tu opici na přímém sluníčku by nebylo úplně košer. Tak si tak jdu, fotím, co mě napadne, a užívám si naprostou pohodu, že nikam nemusím. Nikdo po mně nic nechce, nikdo mi nic neříká, nenutí mě, nepřesvědčuje, a je mi takhle samotné úplně hezky. Jsem tu 508. den a stejně se netěším domů a nechci se vracet.

4. 6. 2026 9:37

Den 58

Když otevřu oči, vidím nad sebou obří klíště. Naštěstí se přes síťku nedokázalo prokousat až ke mně, ale je teda obřích rozměrů. Obří hajzl jeden, potvora, šmejd, úplně zbytečný zvíře.

3. 6. 2026 6:09

Den 57

S Patrikem si zase ráno děláme vajíčka. To je taky hustej divnotýpek. Vysral se na práci a už tři měsíce v kuse objíždí všechny asijský státy, kam se dá dostat. Je tam Thajsko, Malajsie, Myanmar, Čína, Japonsko, a nejvíc se mu prý líbilo v Japonsku. A to už je vlastně několikátej člověk, co mi tohle říká. Tak asi nejkrásnější stát je Japonsko, ale já myslím, že by tam nikdo nechtěl žít, že ten pocit odcizení je ještě krutější, než jsou Korejci.

2. 6. 2026 8:28

Den 56

Měla jsem na pokoji pořádnej bordel, tak jsem to kvůli Sofii ještě večer honem rychle všechno uklízela, aby se nezhrozila. Ale je to holka úplně v pohodě. Ráno mi nabídla, že spolu nepůjdeme koupit na snídani vajíčka, jestli si neuděláme všichni tři vajíčka, tak jsem souhlasila. Ona koupila vajíčka, já řecký jogurt, a ještě s Patrikem jsme společně posnídali. Tady v těch guesthousech to mají tak, že máslo, marmeláda, tousty a vejce máte k snídani.

1. 6. 2026 11:17

Den 55

Večer jsem si ani nestavěla celej stan, jenom síťku, aby na mě nelezli breberky, a nádherně jsem se vyhajala. Ve 4:00 ráno mě vzbudil východ slunce, krásnej, barevnej, všude kolem mě. Teda jebem, do kousíček do hor, což mi strašně vyhovuje, protože pak se nemusím nikde zašívat mezi polem cibule, kimchi a kukuřice. Oni na to ty Korejci jsou strašně hákliví a já je zase chápu. Vždyť oni se s tou zeleninou tak jebou, a přitom to mají všude za hubičku. V každým krámu, na každým rohu. Ale každej si prostě musí pěstovat ještě svý.

31. 5. 2026 6:12

Den 54

Moje nehty na nohou začínají nabývat obřích rozměrů, jak do délky, tak i co se tloušťky týče. Ráno jsem se chtěla ostříhat, ale ty nehty mi už tak zbetonovatěly, že jsem o ně zlomila kleštičky na nehty, takže jedna noha mi zůstala komplet neostříhaná.

30. 5. 2026 7:22

Den 53

Vyrážím vstříc do nového dne. Vypadá to, že zase bude vedro. Hele, a Korea… jo, abyste si náhodou nemysleli, že tady třeba jedí psy, nebo já nevím, dejme tomu třeba preclík, jo, tak jsou tu všude obří sochy krabů, protože tohle je krabistán, to není Korea. Prostě krab všude, kam se podíváš.

29. 5. 2026 6:17

Den 52

Hele, 52. den na trailu jsem si všimla, že tady mají cedule kvůli tsunami, abyste věděli, kudy máte utíkat, až se na vás bude valit obří, stometrová, dunící vlna. Protože někdo by si to mohl splést a utíkal by místo do kopce k vodě, tak abyste si to náhodou nespletli.

28. 5. 2026 6:17

Den 51

Hodlala jsem si udělat takový úplně běžný den hajkera na trailu, bez absolutně žádných eskapád, divných setkání, extrémních situací, vypjatých situací, stresových situací, bez stavů hladu a přežrání, ve stavu hluboké únavy či vysoké euforie. Prostě takový nejobyčejnější den. No a myslím si, že se to úplně povedlo.

27. 5. 2026 8:25

Den 50

A jelikož se mi tohle ubytování fakt moc líbí, rozhodla jsem se tam strávit ještě jeden den. Týpek, když zjistil, že chci platit přes Booking předem, mi řekl, že když mu to dám v keši, tak mi sleví patnáct tisíc wonů, což je dobrý. A taky koukám, že je to vlastně všude stejný jako u nás. Hej, v Jižní Koreji.

26. 5. 2026 7:40

Den 49

Úplná pohodinda, tady to MHD. Dostanete se odkudkoliv kamkoliv. V zapadlých vesnicích je to horší, ale poblíž velkých měst je ta infrastruktura úžasná. Je to levný a jezdí to na čas.

25. 5. 2026 9:33

Den 48

Tak nejenže kolem mě bylo spoustu komárů, pavouků a síťku mi atakovala nechutná klíšťata, a tady mají opravdu nechutný obří pavouky, tak mi celou noc kvákaly u hlavy nějaký zpičený žáby, bambus mě pořád tlačil do zad a pak naštěstí ve 4:00 ráno přišlo ráno a začalo svítat a já jsem se mohla pobalit. To byla noc, kdy si myslím, že jsem spala tak tři hodiny, víc ne, možná ani to ne.

24. 5. 2026 6:04

Den 47

Furt je tak jako trošku pod mrakem, ale není hic, což je směroplatný, a tím pádem je studeno, je chladno a dobře se hajkuje. Samozřejmě v zimě se hajkuje vždycky líp než ve vedru, to si pamatujte.

23. 5. 2026 6:03

Den 46

Sice je pod mrakem, ale je fajn, že už neprší. Dneska jde ještě dlouhou dobu přes město. Z nudy si na konci města koupím k jídlu něco, co jsem tady ještě neměla, a jsou to takový rýžový bochánky obalený vaječnou omeletou. Kupodivu je to dobrý a je to lepší než ty trojhránky.

22. 5. 2026 8:40

Den 45

No, tak jste si všichni vyslechli, že jsem vlastně hodně přežraná, ale ty lidi, co jim žrádlo nic neříká, se tak v tom životě ochuzujou, jo. Můj život je žrádlem fakt bohatej.

21. 5. 2026 7:07

Den 44

No ale všechno krásné musí jednou skončit. Já jsem popojela metrem tam, kde jsem den předtím skončila. Trošku mě zarazilo, že mě to nechtělo pustit ven a nevěděla jsem, co mám dělat. A když chcete projít těmi jejich turnikety bez lístku, tak to začne hulákat, jak když jede kolem záchranka, hasiči a policajti najednou, jak když kradete diamanty u Tiffanyho, takže jsem byla trošku zaskočená a nešlo to nějak obejít. Takže jsem jela o stanici dřív, vystoupila tam a naštěstí už tam byl nějaký sekuriťák. Nevím, z jakého důvodu mi nefungovala jízdenka, ale pustil mě ven.

20. 5. 2026 15:00

Den 43

No, tak jsem samozřejmě někdy po sedmé vyrazila z ubytovny. Holčiny spaly, ty vole. Mi vysvětlil, že na venkově v 5:30, když já se probudím ze stanu, už mi, vole, za hlavu okopávají mrkvičky, ale ve městě v 7:00 spí celá ubytovna. To bude asi tím, že ty ubytovny nemají okna. No, to je jedno.

19. 5. 2026 7:22

Den 42

A to jsem tehdy vůbec nevěděla, co všechno ještě Busan nabízí. Já jsem si po těch dvou dnech připadala úplně maximálně kulturně vyžitá, ty vole, sere pes.

18. 5. 2026 7:58

Den 41

Ty vole, Busan. Ten má ale vibe. Konečně můžu říct, co to slovo vlastně znamená, protože jsem to do té doby nevěděla. Je to pocit energie. Je to pocit, že jste na jiný planetě, že jste někde úplně jinde, kde to stříká energií a životem. Tohle to slovo znamená. Tak už to vím.

17. 5. 2026 8:41

Den 40

Já, než abych spěchala jen tak, jsem si vlastně uvědomila, že do Busanu mi zbývá nějakých 55 kilometrů a zrovna byl pátek. A jak mi ti minulí týpci sdělili, tak v Busanu je nová atrakce, a je to dronová show. A říká se, vypráví se o ní po celý Koreji, že je to fakt pecka. A já jsem si vlastně řekla, že to chci fakt vidět. Akorát je to jenom v sobotu večer, takže jsem si řekla, že to do Busanu stihnu do soboty večer.

16. 5. 2026 7:18

Den 39

Ráno jsem si tak krásně od 5:30 šla pro ledový kafe a někde v 7:30 vidím coffee… zabočím tam a je to sebeobslužný bankomat, vole, sebeobslužný obchod. Chvilku mi to trvá, ale sebeobsloužím se a mám ledový kafe.

15. 5. 2026 6:29

Den 38

Učím se našlapovat jako baletka.

14. 5. 2026 7:16

Den 37

Ráno mě v 5:30 nebo v 6:30 zbudil nějakej rozhlas. Nechápu, jak můžou mít našroubovaný rozhlasy v lese v horách, asi nějakej komunitní budíček nebo nevím. Každopádně jsem radši hodně rychle začala balit věci a přivítala mě krásná mlha úplně všude. To se půjde krásně. Pak se to ale rozpustilo a šlo se moc hezky, příjemně se dýchalo.

13. 5. 2026 5:57

Den 36

Začínám si všímat, že už mi úplně odcházejí boty. Konstrukčně jsou skvělý, držej krásně, ale už mám úplně na plech prošoupanou podrážku. Až přijdu do Pusanu, budu se asi muset poohlédnout po novejch. Jsem zvědavá, jak budu v Koreji hledat boty, hlavně tu na mě nebudou mít moje číslo, že jo. Vždyť oni mají nohy, ty vole, jak princezny do trojky. Já mám sedm a půlku.

12. 5. 2026 8:40

Den 35

Jako vždycky v pět vstávačka, balení švestek. Tohle ráno jsem byla nějaká divně opuchlá. Naštěstí cestou byly veřejný záchodky, takže jsem si tam omyla obličej, hlavu, podpaží a prdel. A koukám se na mapu a vidím tam nějaký German Village. Vůbec tomu nerozumím, tak koukám, koukám, ale opravdu German Village. Já vím, že o tom mluvil ten německý týpek, co se se mnou nechtěl bavit v americkým penzionu, že tady nějakou German Village navštívil, takže jdu googlit a asi se tam půjdu podívat. A udělala jsem velice dobře, protože to byl docela i na Koreu bizár. Opravdu německý restaurace s currywurstem, s gulášem, s preclíkama, všude pivo, německý nápisy, německy hrázděný domy, prostě opravdu stylizovaný to do úplně německýho stylu.

11. 5. 2026 6:38

Den 34

Ráno byl plán si prohlédnout chrám, ale nevěděla jsem, jestli ho v 8:00 ráno otvírají. Ale bylo mi řečeno Korejcem, který už od půl páté okopával zahrádku, že it’s always open, takže zřejmě tyhle buddhistický chrámy jsou pro veřejnost přístupný pořád, což je vlastně fajn. To je takový vlastně buddhistický. Ale spát tam nemůžete.

10. 5. 2026 7:32

Den 33

No, nebylo to úplně nejlepší místo na spaní. Hodně mě budila auta projíždějící po rychlostce. Takže v 5:00 vstávačka a v 5:30 už jsem si to mašírovala po trailu. Bylo teda dost chladno, ale někteří důchodci už byli vyjetí na ranní projížďku, tak na mě koukali jak spadlí z višně. Podle mě za celý svůj život neviděli něco jako tohle v 5:30 ráno před úsvitem: blondýnka, špinavá Evropanka s velkým batohem.

9. 5. 2026 5:42

Den 32

Jdu podél řeky, jdu podél řeky celý den. Jdu podél řeky 15 km a zjišťuju, že podél té samé řeky se budu 15 km vracet zpátky. Peklo.

8. 5. 2026 6:49

Den 31

Spala jsem v klidu, jenom mě celou noc opruzoval komár. A já v noci nechci zapínat telefon, protože ten bílej stan pak vypadá jak lampion a svítí na kilometry daleko, takže jsem si na komára nemohla posvítit, abych ho někde mohla zabít. A on mě pravidelně v intervalech budil bzučením u uší, ale ráno jsem ho dostala.

7. 5. 2026 6:19

Den 30

Dopoledne jdu kolem kádí s bahnem, tak mě aspoň baví strašit kraby. Vždycky, když se přiblížím a houknu na ně, tak se rozeběhnou a schovají se. Odpoledne procházím nějakým parkem, což je zase fajn, že oni to bahno využijou a nasázejí mezi to nějaký stromečky, udělají mezi to nějaký chodníčky a je to vlastně pro Korejce takový výletní místo z města, kde si můžou prostě ty dva tři kilometry ujít. A já tam objevuju nějakej altán a na dvacet minut se jdu ducnot.

6. 5. 2026 7:33

Den 29

Pěkně mrazivý ráno. Normálně mě mrzne nos a ruce si musím radši strčit do kapes. Cestou míjím stovky a stovky metrů sklizeného česneku. Jihokorejci milujou česnek a jelikož nechci obcházet celej poloostrov, tak si to zkracuju přes pevninu a jsem po celou dobu trochu nervózní. Přece jenom, když jsem na trailu, tak nejsem zas tak úplný exot. Jednou za dva dny tady potkám nějakýho hikera. Je zvláštní, že někteří mě úplně ignorujou. Vůbec jim nedojde: ty vole, batoh, sportovní věci, boty, stan, flaška s pitím, čepice, brejle, že jako vole kámo, a ještě jdu v protisměru. No to je pro ně podle mě taky úplně nepochopitelný.

5. 5. 2026 5:37

Den 28

Jelikož jsem si včera ustlala pěkně debilně, tak po páté hodině už mám sbaleno a jsem na nohou. Ale zase ta svítání tady, to je jako moc pěkný, nad tím oceánem. A po dešti je ta obloha pořád tak krásně jasná, že to vlastně stálo za to. Ráno se mi podaří udělat fakt hezký fotky.

4. 5. 2026 6:04

Den 27

Zase jsem se v noci posrala. Tak to je krásná trojkombinace: průjem, škrábe mě v krku, jsem nemocná, mám teplotu. Co ještě? Krámy do toho dostat, ne? No a jako na potvoru ráno venku leje jako z konve. No to bude zase den. Ale už se cítím líp, snad teplotu ráno nemám.

3. 5. 2026 7:58

Den 26

No ty vado, bolej mě klouby a asi mám teplotku blbou, takže dneska to nějak přetrpět do čtyř hodin a dojít si do nejbližšího města a vybrat nejlevnější ubytování. A šetřit se. No tak nemám z dneška ani vůbec žádný fotky. Prostě to jenom přežít.

2. 5. 2026 6:44

Den 25

Bolest v krku trochu polevila, ale přesunulo se mi to na průdušky, takže mám chrchlák jako hovado. A chrchlák tady, to je dobrý, to docela jde. Rýmu nesmíte dostat. A toho jsem si všimla, a je to dost nechutný — oni jako nesmrkaj. To ne. Ale oni, ty vole, to natáhnou prostě a flu show, a je to strašně nechutný.

1. 5. 2026 7:27

Den 24

Ráno jsem zjistila, že mám téměř vybitý mobil a vybitou powerbanku. A ta druhá, která měla být nabitá, nabitá nebyla. Blbá kombinace. Bez mobilu jsem tady úplně ztracená. Takže plán byl: najít první krámek, koupit si tam něco, co budu hodně dlouho žvejkat, a něco, co budu hodně dlouho pít, tak dlouho, dokud se mi aspoň z půlky nenabije mobil a powerbanka.

30. 4. 2026 6:50

Den 23

Hladový ráno. Hladový, protože jsem si všechno jídlo sežrala večer. Naštěstí po třech hodinách kličkování mezi políčkama zelí, cibule a česneku bylo CU (místní nonstop večerka). Strašně jsem ho ztrestala - vykoupila jsem úplně všechno, co tam měli. Miloňovi (to je přítel od Týny Hádkový, ta co se mnou šla kousek Appalačský stezky) jsem slíbila, že natočím, jak jím kimchi... takže jsem si dala k snídani kimchi a k tomu nějaký smažený párek.

29. 4. 2026 6:17

Den 22

No, trochu jsem se bála, jestli mě nějakej nebožtík tam z hrobu nenavštíví, když mu takhle chrápu za pelíškem, ale nic nebylo a následovalo dlouhý stoupání. Celou dobu jsem šla po krásným dlážděným chodníku, kterej zarůstal plevelem, protože tady nikdo nechodí.

28. 4. 2026 6:15

Den 21

Procházím si to takhle po promenádě městem a v sedm ráno potkávám proti sobě zdravě žijící Korejce, kteří aspoň jednou za týden jdou na vzduch a zacvičit si. Většinou to vypadá tak, že pět minut někam jdou dopředu, pět minut se vracejí a u toho hrozně máchají rukama, jakože cvičení, nebo tady venčí ty neuvázaný psy. Jinak sportovat tady nikoho nevidíte, proto jsem byla úplně podivená, když jsem za promenádou na klidné vodě viděla dvě rychlostní kanoe, jak tam veslujou, a pádí za nima malej motorovej člun, aby se jim nic nestalo. Oni to je neuměj plavat.

27. 4. 2026 8:07

Den 20

Normálně mi to neuvěřitelně vyšlo. Když už jsem hledala, odkud kam pojedu, tak jsem ji viděla na autobusové zastávce. No tak bude asi nejlepší se jí zeptat, jaký je autobus tam, kam zrovna jedeme. Zdá se to jako banalita, ale oni někdy vůbec nevědí, co po nich chcete. A i když jim ukážete číslo autobusu a čísla tady znají, tak na vás koukají, jako že ho chcete asi vytetovat na záda nebo co.

26. 4. 2026 6:22

Den 19

V noci jsem zase měla zvláštní halucinace. Prostě ten můj mozek to východně nedává. Tohle jsem v Americe nikdy neměla, jako by ten západ byl pro tu hlavu mnohem přijatelnější. Tady se prostě v noci probudím a ten mozek vůbec nechápe, kde je, ale podvědomě cítí, že je na úplně jiný části planety.

25. 4. 2026 6:56

Den 18

V 5:30 začínám nad čím balit. Přece jenom jsme v národním parku, ať nás tady nikdo nevidí. Jo, jinak Korejci vstávají ve 4:30. Jo, a pokračujeme dál a děláme, že jsme tady vůbec nespali. No ale myslím si, že oni nade mnou ani takhle nepřemýšlejí. Oni na mě koukají jako na zjevení z jiný planety.

24. 4. 2026 8:07

Den 17

Hotel byl úplně v klídku, s takovým malým vylepšením. Když jsem zapnula televizi, tak v ní běželo korejský lesbický porno. To radši ten jejich gay pop než tohle. Ihned jsem to vypla a začala si vybalovat. Najednou začal někdo bouchat na dveře a Korejka si uvědomila, že mě ubytovala ve špatném pokoji. Korejka přiběhla a začala štelovat televizi. Já jsem přesně věděla, co tam šteluje, ale pak, aby to zahrála, tak mi začala ukazovat pokoj.

23. 4. 2026 1:00

Den 16

Spaní bylo úplně v pohodě, jen byl vždycky problém dostat se z toho hustníkového lesa zpátky na cestu. Ale zjistila jsem, že nejlepší je to brát přes hřbitovy. Přímo pode mnou byl kemp a kolem kempu zábavní atrakce pro teenagery, lezecká stěna i něco jako naše stezka korunami stromů, prostě věci, jak tahat ze znuděnejch Korejců peníze.

22. 4. 2026 6:29

Den 15

Ráno bylo fakt mrazivý, teda ty teploty hodně houpou nahoru dolů taky. Ale tím, že bylo chladno, tak se prostě dobře hikuje a já jsem cítila, že dneska tam bude určitě přes čtyřicet. A trochu mě i popoháněla nasranost z předešlého dne, že mě týpek natáh, takže jsem to valila ukrutnou rychlostí a ani jsem moc nefotila. Prostě jsem šla.

21. 4. 2026 8:25

Den 14

Součástí toho ultra levnýho sdílenýho hotelu byla i snídaně, takže jsem si udělala vajíčka a rozpekla toast. Konečně něco normálního. Pak jsem pokračovala přes Gunsan, hrozně ráda jezdím přes celý město, a potkala jsem trh, takže jsem šla na trh. Ne že bych si chtěla něco koupit, prostě na čumendu, znáte to.

20. 4. 2026 7:16

Den 13

Probudila jsem se teda do nádherného rána a přivítal mě úplně úžasný východ slunce nad oceánem. To bylo fotek.

19. 4. 2026 6:18

Den 12

Ráno před hotelem Nitra hned nafackoval vedrák, už v sedm ráno. Říkám si: no, to zas bude den. Ty vado.

18. 4. 2026 6:53

Den 11

Spalo se nádherně. Usnula jsem možná ještě dřív, než přišla tma, a tvrdě jsem chrápala do jedné do rána. No a pak už to bylo takové převalování se a zjišťování, co to jsou kolem mě za zvuky. Nějaký jelen mě tam přišel otravovat, nebo tady ta jejich místní srnka. Jo dobrá, trošku jako pes, tak si tam ňufá, tak já na ni tlesk jednou, dvakrát, pak třikrát, pak desetkrát, a než jí došlo, že má teda odběhnout, tak odběhla a pak začala.

17. 4. 2026 6:27

Den 10

Posilněná práškama na sračku vyrážím vstříc dalšímu dni.

16. 4. 2026 7:22

Den 9

Ježíš, to bylo žrádlo, pane bože. Ještě o půlnoci jsem se vzbudila a dojedla jsem zbytek. A to jsem si myslela, že mi zbyde na snídani. Prdlajs. A rýže, ta jejich rejže, tady takhle pěkně lepivá, že ji přilepíte na zeď. Tak si lepne i večer, žádný sypký sračky jak u nás, hezky lepivá. Ona pak jako víc nasaje ten jejich sosíček a můžete ji samozřejmě jíst hůlkama.

15. 4. 2026 10:30

Den 8

Chybí popis - a ostatní dny byly o 1 den posunuté. Takže dál ve zvukových nahrávkách je posunuté číslo dne.

14. 4. 2026 7:49

Den 7

Ráno jsem se z hotelu potřebovala dostat na druhou stranu řeky. Bohužel most, který byl poblíž, nebyl pro pěší a v mapách mi našli úplně nesmyslnej šestihodinovej spoj přes Soul, takže jsem nevěděla, jak jinak si poradit, než jít na recepci a požádat o taxíka na druhou stranu. Jelikož je tady všechno levný, neměla jsem strach, že by mě nějak napálil nebo vohulili nebo podvedli nebo něco takovýho.

13. 4. 2026 8:14

Den 6

První spaní ve stanu a kupodivu jsem usnula jak dřevo.

12. 4. 2026 7:15

Den 5

Den 5 byl vyloženě plný kulturních zážitků. Nejdřív jsem se proplétala malejma vesničkama, který možná, až se to tady všechno zazelená, budou i hezký.

11. 4. 2026 8:10

Den 4

Ráno je totální mlha, ze které padá veliká vlhkost. Tak doufám, že to rychle přejde a nebude to tady tradicí.

10. 4. 2026 7:43

Den 3

Tentokrát to byla noc hrůzy. Nejenže mě všechno bolelo a nemohla jsem vůbec usnout, ale o půlnoci jsem měla halucinace. To bude, si myslím, pořád ještě ten jet lag, ale normálně jsem se v noci vzbudila, viděla jsem kolem sebe všude nějaký čínský znaky a nemohla jsem se vůbec zatraceně dopátrat, jak jsem se mohla ocitnout v nějaký zkurvený Číně, než mi došlo, že jsem v Koreji a že jsem tady dobrovolně.

9. 4. 2026 7:39

Den 2

Spalo se královsky, ale mám pocit, že se tady v těch hotelech muselo donedávna strašně hulit, nebo se ještě hulí, protože ten smrad je v těch pokojích zalezlej.

8. 4. 2026 7:45

Den 1

Tak začínám vyprávět Korea Trip 2026.

7. 4. 2026 14:51